Právní ochrana řidičů a dopravců

Zvláštní typy přestupkového řízení

 

1. PŘÍKAZNÍ ŘÍZENÍ

 

Příkazní řízení je upraveno v ustanovení § 87 zákona o přestupcích. Tento institut byl do přestupkového práva včleněn z důvodu zjednodušení a urychlení projednávání přestupků, neboť v rámci příkazního řízení lze přestupky projednat bez nařizování ústního jednání a provádění dokazování.

 

Uložit pokutu nebo napomenutí příkazem lze tehdy, pokud z dostupných podkladů (např. oznámení od Policie ČR, protokol o podání vysvětlení u správního orgánu) je zřejmé, že předmětné jednání naplňuje znaky skutkové podstaty určitého přestupku, o spáchání přestupku není pochyb a dopustila se jej konkrétní osoba. Na rozdíl od blokového řízení není k uložení sankce v příkazním řízení třeba souhlasu osoby podezřelé ze spáchání přestupku.

 

Dle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o přestupcích lze v příkazním řízení uložit pokutu do výše 4000,- Kč. Pokud však zvláštní zákon stanoví, že za určitý přestupek lze uložit příkazem pokutu vyšší, postupuje se podle tohoto zvláštního zákona.

 

Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí o přestupku. Na rozdíl od rozhodnutí se příkaz oznamuje vždy písemně. Vydáním příkazu je příkazní řízení zahájeno. Pokud obviněný z přestupku s vydaným příkazem nesouhlasí, může proti němu podat opravný prostředek - odpor - do 15 dnů ode dne doručení příkazu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i zde platí ustanovení o doručování, včetně fikce doručení. Podáním odporu se vydaný příkaz ruší (odpor tedy nelze vzít zpět) a správní orgán, který příkaz vydal, pokračuje v "běžném" řízení, tj. včetně nařízení ústního jednání a provádění dokazování. Pokud by chtěl obviněný z přestupku podat odpor proti sankci uložené příkazem, měl by tak učinit pouze v případě, je-li přesvědčen, že se předmětného přestupku nedopustil. Pakliže by totiž byl uznán vinným i v rámci "běžného" správního řízení, musel by kromě případné pokuty uhradit též částku nákladů řízení, která činí (zpravidla) 1000,- Kč.

 

I ve vztahu mezi příkazním a "běžným" řízením se uplatňuje zásada zákazu reformace in peius. Konkrétně se projevuje v tom směru, že v "běžném" řízení nelze uložit jiný druh sankce, s výjimkou napomenutí, nebo vyšší výměru sankce, než byly uvedeny v příkaze.

 

Zákon o přestupcích přiznává ve vztahu k příkaznímu řízení zvláštní ochranu osobám, které byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům, nebo jejich způsobilost byla omezena. Těmto osobám nemůže být totiž uložena sankce příkazem, nýbrž předmětný přestupek musí být projednán v rámci "běžného" správního řízení, které skýtá větší záruky procesní ochrany obviněných. Ačkoliv, jak je uvedeno výše, je jako jeden ze znaků odpovědnosti za přestupek stanovena příčetnost, nikoliv způsobilost k právním úkonům, je třeba ve vztahu k těmto případům postupovat se zvýšenou opatrností.

 

Pokud nebyl proti příkazu podán odpor (resp. byl podán opožděně), má tento příkaz účinky pravomocného rozhodnutí. To znamená, že v případě, že byla příkazem uložena pokuta, vzniká obviněnému povinnost ji ve stanovené lhůtě uhradit. Pokud byl odpor podán opožděně, záleží na jeho obsahu, zda jej bude možno považovat za podnět k přezkumu. Obsahuje-li konkrétní námitky, nakládá se s ním jako s podnětem k přezkumnému řízení. Na opožděný odpor nelze aplikovat ustanovení § 92 odst. 1 správního řádu o opožděném odvolání a postupovat jej odvolacímu správnímu orgánu.

 

Zákon o přestupcích stanoví, že v příkazním řízení nelze projednat tzv. návrhové přestupky ani nárok na náhradu škody. V případě návrhových přestupků je to dáno tím, že k zahájení přestupkového řízení je třeba podání kvalifikovaného návrhu osobou, které byla přestupkem způsobena újma (resp. jejím zákonným zástupcem nebo opatrovníkem). Vedení řízení (a tedy i uložení pokuty) není v moci správního orgánu, nýbrž navrhovatele. Pokud jde o nárok na náhradu škody, mohl by být přestupek, jímž byla způsobena škoda, projednán v příkazním řízení za předpokladu, že poškozený řádně neuplatnil svůj nárok na náhradu škody; o této možnosti by měl být poučen.

 

2. BLOKOVÉ ŘÍZENÍ

Blokové řízení je zkrácené řízení o přestupku, kdy je přestupek řešen příslušným orgánem na místě, a to vypsáním pokutového bloku. Jedná se o rychlý a efektivní institut k projednání méně závažných přestupků. V zásadě existují dva druhy pokutových bloků - blok na pokutu na místě nezaplacenou a blok na pokutu na místě zaplacenou. Pokutové bloky obsahují vždy část A, kterou si ponechává správní orgán, a část B, kterou obdrží přestupce. Pokutový blok má jednak funkci evidenční a jednak kontrolní (o vybraných peněžních částkách příslušným orgánem), dále pokutový blok (resp. jeho část B) slouží jako potvrzení o zaplacení pokuty (v případě pokuty na místě zaplacené), jednak je správním rozhodnutím sui generis.

 

            Podmínky pro uložení blokové pokuty

 

            Vyřízení věci (přestupku) v blokovém řízení je možné pouze za současného splnění tří zákonem definovaných předpokladů:

 

            1. přestupek musí být spolehlivě zjištěn,

 

            2. nestačí domluva a

 

            3. obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.

 

            Poslední podmínka, tedy ochota pokutu zaplatit, je v podstatě souhlasem přestupce s uložením blokové pokuty, bez nějž k takovému vyřízení věci dojít nemůže. Pokud tato podmínka absentuje a obviněný s vyřízením věci v blokovém řízení nesouhlasí, pak dochází k postoupení věci do standardního správního řízení, v němž zpravidla hrozí uložení vyšší sankce a dále uložení náhrady nákladů řízení. Proti uložení blokové pokuty se naopak nelze bránit odvoláním. K vyslovení souhlasu s blokovou pokutou nemůže být nikdo nucen.

 

            Pakliže nedojde k vyřízení věci v blokovém řízení, je věc postoupena věcně a místně příslušnému správnímu orgánu k vedení správního řízení o přestupku. V této souvislosti vyvstává otázka, zda je možné v takovém případě vydat rozhodnutí formou příkazu. Ochránce se kloní k názoru, že takový postup sice není ex-lege zcela vyloučen, avšak je namístě vést úvahu o tom, zda jsou dány podmínky pro vydání příkazu - zejm. zda skutečně nejsou pochybnosti o tom, že obviněný se přestupku dopustil. Osoba podezřelá ze spáchání přestupku totiž svým nesouhlasem s uložením blokové pokuty vyjádřila vůli bránit se proti "vznesenému" obvinění před správním orgánem. Vydání příkazu v těchto případech tedy ochránce považuje za diskutabilní a doporučuje zahájit a vést standardní správní řízení, v němž bude obviněnému dán prostor pro hájení jeho práv.

 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarma Webnode